Slideshow

Search



Recent Comments
by Zsolt Halasz
by Zsolt Halasz
by Zsolt Halasz
by Zsolt Halasz
by Re: Zsolt Halasz
by Re: Zsolt Halasz
by Zsolt Halasz
by Zsolt Halasz
by Zsolt Halasz
by Zsolt Halasz

Blog Archives

Calendar

Statistics
Total posts:  73
Total comments:  22
Today's visitors:  4
Total visitors:  1954

About Me
O nás: Modelářský blog. Hlavně letadla a vysílače s Open9X/OpenTx.


Hlavní menu
Article to show on the top

© Zdeněk Trojánek, Hlubočinka, 2010 - 2021


Naše letadla Pro začátečníky Open9X Turnigy T9X

Základní pojmy: Pásmo vysílače

Základní pojmy: Pásmo vysílače

Z Wiki OpenTX

Pásmo vysílače označuje v jakém rozsahu vysílacích frekvencí rádio pracuje. Při používání OpenTx se můžeme setkat s jiným pásmem než je 2,4GHZ jen vyjímečně, u nejstarších verzí vysílače T9X vybavených prutovou anténou, případně při využívání nestandardních vysílacích modulů (např. Open LRS 433MHz). Přesto je dobré o ostatních možnostech vědět.

Povolené frekvence, způsoby modulace

V naší republice (a většině Evropy) jsou legální RC soupravy pro řízení modelů v pásmech 27MHz, 35MHz, 40MHz a v pásmu 2,4GHz.

Vysílač může frekvenční pásmo využívat různými způsoby. Nejlevnější soupravy u hraček pracují v pásmu 27MHz (příp. i 35MHz a 40MHz) s amplitudovou modulací. Pracují na jednom, zpravidla neznámém, kmitočtu bez možnosti změny. Často nesplňují základní parametry a mohou zarušit celé použité pásmo. Pozor na ně.

Pásma 27MHz, 35MHz a 40MHz jsou často souhrnně slangově nazývána podle převažujícího způsobu modulace tzv FM pásmy, správnější je označení KV či SW pro 27MHz a VKV či VHF pro 35MHz a 40MHz (z definice je KV do 30MHz, VKV nad 30MHz - vlastnosti signálu jsou ale obdobné). Vysílače (a vysílací moduly) v pásmech FM se přestávají prodávat a jsou vytlačovány verzemi, pracujícími v pásmu 2,4GHz.

Soupravy s FM jsou tradičně používané ve všech oblastech RC modelaření. V pásmu 35MHz se smějí používat jen pro řízení létajících modelů, 27MHz a 40MHz jsou použitelné i pro pozemní a lodní modely. Pásmo 27MHz se používá jen vyjímečně, preferují je někteří ponorkáři. Je sdílené s jinými službami a bývá hodně zarušené vysílačkami taxikářů a kamionů.

V Americe používají pásma 27MHz, 72MHz (létající modely), 49MHz, 75MHz (pozemní modely). Tato pásma (mimo 27MHz) jsou v Evropě nelegální.

FM soupravy jsou nicméně již několik let na ústupu a využívá je již jen poměrně málo modelářů.

V 2,4GHz pásmu se používají pokročilé technologie modulace a řízení komunikace a až na výjimky se nepracuje (alespoň z hlediska uživatele) s pojmem kanál. Soupravy často využívají celé pásmo postupným přelaďováním (nepracují po celou dobu spojení na jedné frekvenci). To umožňuje podstatně zvýšit odolnost proti rušení a vzájemnému ovlivňování. V pásmu 2,4GHz modelářské vysílače koexistují s celou řadou dalších zařízení a služeb - nejznámější je asi WiFi přenos. Někdy se (technicky nesprávně) označují RC soupravy v pásmu 2,4GHZ jako pracující "v pásmu WiFi".

Vlastnosti

V pásmu 2,4GHZ může na jednom místě fungovat poměrně velký počet RC vysílačů. Obvykle se udává cca 40. Pokud je pásmo zaplněno, neměl by pokus o zapnutí dalšího (schváleného, dodržujícího normy) zařízení ovlivnit již navázaná spojení.

V praxi se ověřila vysoká odolnost spojení mezi vysílačem a přijímačem v pásmu 2,4GHz vůči rušení.

Poznámka:

Tzv. "rušení", pozorované při používání 2,4GHz, je zpravidla způsobeno nevhodným návrhem nebo instalací pohonné soustavy a hlavně napájení serv. Nemá s vysokofrekvenčním rušením přenosu nic společného
Pokud je tzv. BEC (zdroj pro přijímač a serva) nedostatečně dimenzovaný, nebo jsou "tenké dráty" od BEC k přijímači, může implusní odběr serv způsobit krátkodobý pokles napájecího napětí přijímače.
Staré "analogové" FM přijímače (zejména PPM) jsou zpravidla vzhledem k napájení tolerantnější a hlavně se po vrácení napájecího napětí na provozní hodnotu obnoví jejich provoz ve zlomku sekundy.
Ne tak u některých 2,4GHz (a FM s PCM). Nechvalně známý je případ některých přijímačů Spektrum (DSM/DSM2), které pro restart přijímače potřebovaly až 5s. Co se stane, když (zpravidla během nějakého manévru) najednou 5s není model řízen je nasnadě. Čelit tomu lze dostatečným dimenzováním napájení serv a případně vliv omezit použitím rychlých elektrolytických kondenzátorů připojených na napájení přijímače.

Nevýhodou pásma 2,4GHz je prakticky zcela přímočaré šíření signálu. Řídit proto lze jen v případě, že mezi vysílačem a přijímačem v modelu není pevná překážka, bránící šíření signálu. Stačí např. zalétnout za strom či automobil a malér je na cestě. Zejména záludná jsou zvednutá víka zavazadlového prostoru auta, pokud se vyskytují v okolí pilota.

Pásma 27-40MHz jsou v tomto ohledu podstatně tolerantnější, signál má schopnost jistého "ohybu" za menšími překážkami. Často se proto tato pásma používají pro řízení modelů podle pohledu kamerou (FPV).

Rozdílná je také možnost spolupráce zařízení jiných výrobců. Zatímco v pásmech KV a VKV je poměrně běžné, že lze ovládat vysílačem i přijímače jiné značky, v pásmu 2,4GHz tomu tak nebývá. Zpravidla má každý výrobce svůj, nekompatibilní způsob kódování signálu, výběru a řízení přepínání kanálů a nelze je kombinovat. Výjimky samozřejmě existují, ale jde v podstatě vždy o alternativní výrobce vybraného systému (nejčastěji to bývá DSM2/DSMX "Spektrum" firmy Horizon Hobby).

V poslední době jsou poměrně dobré zkušenosti s tzv. univerzálními vysílacími moduly 2,4GHz. Po připojení k vhodnému vysílači (zpravidla zasunutím externího modulu formátu JR, ev. připojením na zdířku s PPM signálem) získá hostitelský vysílač schopnost spolupráce s většinou přijímačů modelů nejrůznějších výrobců.

Zda pracuje vysílač v pásmu FM či 2,4GHz se pozná na první pohled: vysílače 2,4GHZ mají krátkou, většinou pogumovanou "anténku" v délce několika centimetrů (nebo nemají anténu vůbec z vnějšku viditelnou), ostatní jsou vybaveny poměrně dlouhou anténou (zpravidla vysunovací - teleskopickou). Výhoda této dlouhé antény je, že se na ní dá připevnit mašlička a máte trvalý přehled o směru a síle větru :).

Přehled kanálů pro FM RC soupravy

Všeobecná oprávnění ČTÚ

Pro všechny běžné RC soupravy, provozované v ČR, platí povinnost dodržovat zásady, uvedené ve všeobecných oprávněních ČTÚ:

Základní pojmy: OpenTx Firmware, OpenTx Companion

Základní pojmy: OpenTx Firmware, OpenTx Companion

Z Wiki OpenTX

OpenTx se skládá ze dvou základních částí: OpenTX Firmware a OpenTx Companion.

Jako OpenTx Firmware se označuje ta část SW, která "dává duši" vysílači, ve kterém je nainstalována. Nahrazuje původní FW vysílače. Je to program pro mikropočítač, který realizuje veškerou logiku vysílače. Nahrává se do vysílače pomocí vestavěného nebo externího programátoru ze speciálního souboru s příponou .otx, .hex, .bin nebo .eepe. Starší verze se jmenovaly Open9x.

OpenTx Companion je podpůrný SW, který běží na stolním počítači nebo notebooku. Slouží k práci s vysílačem přes přes USB port (nahrávání firmare do vysílače, nastavování/programování vysílače, zálohování a obnova uživatelských nastavení i firmare). Usnadňuje programování vysílače, které lze dělat pohodlně pomocí počítače. Existují sestavení tohoto programu pro Windows, OS/X i Linux. Starší verze se nazývaly Companion9x.

Základní pojmy: Bezpečnost

Základní pojmy: Bezpečnost

Z Wiki OpenTX

Bezpečnost používání RC soupravy je nejdůležitější ze všeho.

Před každým startem zkontroluj stav letadla a rádia

  • před zapnutím rádia ověř, zda se nemůžete vzájemně rušit s jiným modelářem - viz např. článek Kanál v této wiki (tento tradičně první bod bezpečnostních pokynů ztrácí postupně na významu - pokud používáte vysílač v pásmu 2,4GHz, nemusíte se s přidělováním kanálů zabývat, udělá to za vás automaticky vysílač).
  • nabití akumulátoru v modelu
  • stav akumulátorů či primárních článků ve vysílači
  • pokud má vysílač teleskopickou (vytahovací) anténu tak její vytažení na plnou délku
  • pokud máš programovatelný (počítačový) vysílač, prověř zda máš navolený správný model (vlastní zkušenost: odstartoval jsem s vysílačem přepnutým na nesprávný model - měl reverzy na křidélkách a směrovce, naštěstí ne na výškovce - jen se štěstím a pomocí zkušeného RC pilota jsem dostal model dolů vcelku); moderní vysílací protokoly (AFHDS2A, FrSy, DSM2/DSMX,Jeti,...) obsahují kontrolu čísla přijímače, takže by k tomuto problému nemělo docházet
  • upevnění částí letadla (křídla, kormidla, podvozek, vrtule,...)
  • upevnění serv, táhel a pák (zejména u výškového kormidla - bez výškovky se fakt nedá letět!)
  • funkčnost ovládání - zkus, zda se při pohybu kniplů na vysílači správným směrem pohybují výškové, směrové kormidlo, ev. křidélka; častá příčina fatálních problémů je nesprávné nastavení reverzů
  • nastavení trimů, zejména pokud má vysílač tzv. mechanické trimy, které lze snadno neopatrností přesunout do některé z krajních poloh
  • úhly mezi křídlem, trupem, ocasními plochami - letadlo nesmí být zkroucené

Při létání se chovej rozumně a ohleduplně

Obvykle se zapíná nejprve vysílač, pak teprve model. Je to z důvodu bezpečnosti - některé přijímače mohou bez signálu generovat nepředvídané výstupy a např. nečekaně roztočit vrtuli. Některé RC soupravy se při nesprávném pořadí zapínání nespojí a model nejde ovládat. Tohle nemusí platit pro některá modernější, 2,4GHz rádia. Ale raději na to nespoléhej. Některé, zejména čínské modely vyžadují zapnout nejprve přijímač (model) a pak vysílač. Takto postupujte jen, pokud je to výslovně předepsáno v návodu, ev. bezpečně víte, že to jinak nejde.

Při létání nikdy nesměřuj letadlo nad lidi nebo k lidem. I lehké letadlo může způsobit zranění.

Dávej pozor na polohu páčky ovladače motoru ("plyn"). U letadel s elektropohonem se snadno roztočí vrtule pouhým nechtěným posunutím ovladače. Následky mohou být bolestivé - i vrtule průměru 7" dokáže řádně seknout přes prsty. Pokud manipuluješ s letadlem na zemi a máš na krku vysílač na popruhu, sundej jej. Páčky se rády posunují např. břichem při shýbnutí. Pokud vysílač má funkci blokování ovladače motoru přepínačem (Throttle Hold), je vhodné si ji nastavit a používat.

Před zapnutím vysílače vždy zjisti, zda v okolí místa, kde chceš provozovat své pokusy o let, nejsou jiní RC modeláři. Zejména pokud používáš vysílačku v pásmu 27MHz, 35MHz ev. 40MHz, tak si vždy pečlivě ověř, zda v okruhu cca 1-2km není jiný modelář. Pokud vidíš někoho, kdo vypadá, že by mohl provozovat RC model, vždy se s ním zkontaktuj a dohodněte se na koexistenci. Pokud se nedohodnete, může i pouhé zapnutí vysílače způsobit havárii modelu druhého modeláře.

Pokud používáte stejné pásmo a máte oba dostatečně kvalitní FM vysílače (pozná se mj. podle toho, že lze zjistit číslo kanálu), můžete fungovat současně pokud nepoužíváte shodný základní kmitočet kanálu. Neměl by to být ani kanál bezprostředně sousedící. Existují standardní čísla kanálů, podle kterých se můžeš orientovat. Čísla kanálu nesmějí být shodná ani jen o 1 rozdílná. V tabulce "Přehled čísel kanálů pro RC soupravy" lze najít čísla kanálů a jim odpovídající kmitočty.

Pokud nemáš příliš hluboko do kapsy a chceš provozovat RC v MHz pásmech, opatři si vhodný frekvenční scanner. Ukáže na kterých kanálech je ev. v okolí provoz. Není to 100% spolehlivé, ale zvyšuje to bezpečnost.

Pokud jeden z vás používá hračkovou RC soupravu, je bezpečnější předpokládat, že může zarušit celé příslušné pásmo. Zapnutý pak může být vždy jen jeden vysílač.

Pokud všichni (mimo nanejvýš 1 z Vás) používají pásmo 2,4GHz, mělo by to být bez problémů. Přesto je vhodné (a slušné) se u modeláře, který již je na místě dříve, ohlásit a domluvit se, minimálně se tím uklidní ten, který třeba používá FM soupravu..

Základní pojmy: Dvojí výchylky, Dual Rate

Základní pojmy: Dvojí výchylky, Dual Rate

Z Wiki OpenTX

Dual Rate (v češtině dvojí výchylky).
V některých případech je vhodné umožnit přepínání celkové citlivosti kormidel na výchylky kniplů. Říká se tomu obvykle dvojí výchylky. Například je někdy dobré omezit začátečníkům maximální velikost výchylky kormidla třeba na 60% normální (začátečníci obvykle "mocně kvedlají páčkami").

Dvojité výchylky se přepínají některým z přepínačů. Většina přepínačů na těle vysílače je často ostatně původně určena právě na přepínání velikosti výchylek - jsou tak obvykle i popsány na štítcích.

Ve FW Open9X není počet možných variant výchylek omezen na 2, jak je obvyklé, ale může jich být i více. Termín dvojí výchylky je používán i zde, protože je to obvyklé označení této funkce u jiných vysílačů/FW.

 

Základní pojmy: Exponenciální výchylky

Základní pojmy: Exponenciální výchylky

Z Wiki OpenTX

Je to další "tajemný" termín, se kterým se setkává dříve či později prakticky každý RC modelář.

Jedná se o modifikaci chování celého řetězce, který slouží k přenosu výchylky kniplu (ovládací páky) na příslušné kormidlo. Závislost výchylky kormidel na poloze kniplu bývá přibližně lineární - stejná změna výchylky kniplu vyvolá v celém technicky možném rozsahu přímo úměrnou výchylku serva, která se pak přenáší pákami a táhly na kormidla.

Zjednodušeně řečeno: v libovolné poloze páky její vychýlení o určitý úhel vyvolá vychýlení kormidel o jistý úměrný úhel. Tato změna výchylky je prakticky stejná v celém rozsahu polohy páky.

Někdy se ale hodí toto chování změnit. Slouží to jednak ke kompenzaci nelinearity mechanického převodu servo/kormidlo a (častěji) pro usnadnění ovládání modelu zejména méně zkušeným pilotům.

U lepších RC souprav lze nastavit "exponenciální" přepočet. Jde o zavedení nelinearity, kdy stejně velkým změnám výchylky kniplu odpovídají různě velké změny výsledné hodnoty (a tedy změny výchylky kormidla) podle okamžité polohy kniplu.

Obvykle se nastavuje křivka tak, aby v okolí středu bylo ovládání jemnější - méně citlivé a směrem k okrajům pak citlivost vzrůstá.

Typická hodnota "expa" bývá 30%-50%.

Základní pojmy: Diferenciace křidélek

Základní pojmy: Diferenciace křidélek

Z Wiki OpenTX

Diferenciace křidélek je takové nastavení mechaniky a elektroniky modelu, kdy křidélka při výchylce směrem dolů mají výchylku menší než směrem nahoru (obvykle o cca 50%).

Proč se to dělá?

Pokud se vychýlí ve vodorovném letu (pro šťouraly: podvozkem dolů) např. levé křidélko dolů a pravé nahoru (klonění vpravo), má model tendenci točit (bočit, zatáčet kolem svislé osy) vlevo. Klonění vpravo přitom pilot provádí (pokud zrovna nedělá výkrut) proto, by letadlo zatočilo vpravo. Zkušený pilot toto prakticky podvědomě kompenzuje pohybem směrového kormidla vpravo. Tento nežádoucí jev se projevuje více či méně, podle typu modelu, profilu křídla a úhlu náběhu. Obvykle je výraznější při malých rychlostech a velkých úhlech náběhu (např při startu a přistání).

Příčinou je změna odporu křídla při výchylce křidélka. Při výchylce křidélka dolů na polovině křídla, kde je křidélko dole, roste odpor (díky rostoucímu vztlaku) a při výchylce křidélka nahoru klesá (díky klesajícímu vztlaku).

Tento jev by se teoreticky neprojevil u letadla letícího na nulovém úhlu náběhu (v praxi prakticky jen let kolmo dolů či vzhůru), které má symetrický profil křídla a je celé symetrické.

Protože skutečná letadla jsou z různých důvodů více či méně nesymetrická a nelétají s nulovým úhlem náběhu, projevuje se u nich tato tendence zatáčet (bočit) proti křidélkům. Je to nepříjemné zejména pro méně zkušené piloty, kteří neumějí řádně používat směrovku a pro modely bez ovládané směrovky (kombaty atp.). Nejméně se tento jev projevuje u akrobatických speciálů, které jsou stavěné a seřízené jako maximálně symetrické. Začátečnické modely (typicky hornoplošník s křídlem s nesymetrickým profilem - např. oblíbeným Clark-Y) trpí tímto jevem obvykle podstatně více.

Toto chování letadla lze kompenzovat několika způsoby:

  • Pokud RC souprava umožňuje mixování křidélek do směrovky, aktivuje se vhodně nastavený mix, který pilotovi "pomáhá".
  • Správnější řešení je použití diferenciace křidélek. Diferenciace je jediné řešení pokud model nemá ovládanou směrovku.

Jak se to dělá?

Při diferenciaci křidélek se přenosový řetězec mezi kniplem a řídicí plochou nastavuje tak, aby výchylka křidélka dolů byla výrazně menší než nahoru. Tím se snažíme omezit nežádoucí točení proti křidélkům.

Diferenciaci křidélek lze provést mechanicky - vhodným uspořádáním vzájemné polohy serva, kormidel, délky pák a táhel atp. Některá konstrukční řešení jsou triumfem lidského důvtipu a šikovnosti.

Dnes se diferenciace dělá obvykle elektronicky vhodným mixem.

Pro elektronickou diferenciaci musí být každé křidélko ovládáno zvláštním servem. Moderní RC soupravy pak obvykle umožňují nastavit diferenciaci jednoduše v menu. OpenTx na to používá položku "Diff" v menu "Křivka" v nastavení "Upravit Mix".

Tohle funguje obvykle docela hezky, ale má to jeden háček. Zkuste se zamyslet, co se stane při letu "na zádech". Proto se u akrobatů diferencují křidélka (a často i jiná kormidla) jen do té míry, aby se kompenzovala ev. nesymetrie chování letadla. Takže diferenciace akrobata může být i opačná, ale vždy výrazně menší než u cvičných hornoplošníků.

Základní pojmy: Firmware

Základní pojmy: Firmware

Z Wiki OpenTX

Prakticky každá moderní RC souprava je dnes (stejně jako většina dnešních elektronických zařízení) založena na ovladačích (kniplech, spínačích, trimech, potenciometrech) a universálním mikroproce­soru, který prakticky vše obsluhuje programově.

Programové vybavení, které realizuje funkce pro RC rádio, je uloženo v elektronicky programovatelných pamětech. Ty jsou dnes většinou přímo součástí jednočipového mikropočítače. Toto programové vybavení se nazývá firmware (zkratka FW).

V moderních vysílačích může být firmwarů i více. Typicky obsahují firmware (mimo havní systémové desky vysílače) i výměnné či vestavěné vysílací moduly. Na těchto stránkách se zabýváme základním, systémovým firmwarem.

Firmware do rádia nahrává výrobce. Funkčnost a spolehlivost RC vysílače na tomto firmware v rozhodující míře závisí. Rozsah funkcí tak může být u hardwarově totožných zařízení různý, podle obchodní strategie výrobce. Proto většina výrobců neumožňuje změnu FW a už vůbec nezveřejňuje informace nutné pro jejich vytváření. Často bývá výměna FW znemožněna technickými opatřeními (zamykání nahrávání atp.).

Přesto se šikovným amatérům u některých vysílačů podařilo najít způsoby jak FW změnit a existují alternativní verze firmware. Některé z těchto FW jsou zveřejněny i se zdrojovými texty jako otevřený SW (Open Source).

Dnes již někteří (zatím čínští) výrobci pochopili, že může být výhodné umožnit použití alternativního FW. Možnost relativně snadné změny FW stála za úspěchem legendární Turnigy T9X (FlySky TH9X) a nyní (léto 2014) jsou vysílače s otevřenou možností modifikace FW dodávány pod značkami Turnigy (T9XR a T9XR plus) a FrSky (Taranis XD9). Tyto vysílače dnes již obsahují přímo vyvedené prgramovací konektory pro připojení USB programátoru (Turnigy) či přímo vestavěný programátor a vyvedený mini USB konektor (FrSky).

Tento web se zabývá právě takovým alternativním firmwarem - OpenTx.

Základní pojmy: EEPROM

Základní pojmy: EEPROM

Z Wiki OpenTX

EEPROM (Electronicaly Erasable Programable Read-Only Memory) znamená "elektronicky mazatelná programovatelná paměť pouze pro čtení", což je poněkud zmatené označení pro paměť, kterou lze elektronicky programovat, mazat a přitom uchovává obsah i při vypnutí napájení.

Ve vysílačích s OpenTx se v této paměti uchovávají uživatelská nastavení vysílače a jednotlivých modelů.

Základní pojmy: Kanál

Základní pojmy: Kanál

Z Wiki OpenTX

Pojem kanál se používá v RC létání nejméně ve dvou významech:

Obrázek výměnného krystalu

Mezinárodně stanovené číslování základních nosných kmitočtů souprav, pracujících v pásmech KV a VKV (27MHz, 35MHz a 40 MHz) - povolené kmitočty jsou označeny čísly kanálů, které jsou (až na drobné výjimky) platné celosvětově. Kanál tedy v tomto případě označuje používanou vysílací frekvenci.

V jednom místě a jeho okolí v dosahu vysílače (cca 1-2km) nemohou být provozovány RC soupravy se shodnými či jen o 1 rozdílnými čísly vysílacích kanálů. Došlo by k vzájemnému rušení a pravděpodobně k havárii obou modelů.

Pásmo 2,4GHz je rovněž rozděleno na kanály, ale volbu kanálu zajišťuje vysílač automaticky a často je i mění během provozu - uživatel neví na jakém kanálu v pásmu 2,4GHz jeho vysílač právě pracuje.

Obrázek kniplu

Druhým (a s nástupem souprav v pásmu 2,4GHz obvyklejším) významem pojmu kanál je označení schopnosti ovládat odděleně funkce modelu příslušnými ovládacími prvky. Mluví se pak o kanálu křidélek, výškovky, směrovky, ovládání otáček motoru, podvozku, klapek atp. Kanál je v podstatě cesta přenosu výchylek z ovládacích prvků vysílače (kniply, potenciometry, přepínače) na servo či skupinu serv.

Minimální použitelný počet kanálů leteckého modelu je 3 u motorového a 2 u bezmotorového modelu. Nejběžnější jsou modely se 4 kanálovým ovládáním. Maximální počet kanálů je u běžných kvalitních RC souprav 6, 8, 12 a 16.

Pro cvičný začátečnický model je obvyklý potřebný počet kanálů 3 (někdy 4). Jednoduché modely pro svahové létání mívají 2 kanály. Akrobatický model letadla mívá 4 kanály. Vyspělé větroně mohou vyžadovat 8 a více kanálů, jsou to nejnáročnější modely z hlediska nároků na vlastnosti RC souprav. Co do počtu ovládaných funkcí bývají velmi náročné makety s ovládáním různých maketových funkcí (osvětlení, odhozy pum, otáčení střeleckých věží atp.).

V prodeji jsou ve velkých počtech různé levné 2 kanálové modely motorových letadel či vrtulníků. I když může být poletování s těmito hračkami docela zábavné, pro výcvik budoucích RC pilotů jsou dost nevhodné a nedoporučuji je. Obvyklý princip jejich řízení je založen na ovládání otáček dvou stejnosměrných motorků s vrtulemi. Model je vyvážen a výchylka výškovky nastavena tak, aby při přidání plynu model trochu stoupal a při zpomalení klesal v natařené poloze. Změna směru se dosahuje změnou otáčet obou motorů - při zatáčení vpravo se zvýší otáčky levého motoru a sníží pravého a při zatáčení vlevo naopak. (Tento poněkd zvrhlý princip řízení použily v minulosti v nouzi velmi zkušené posádky vícemotorových bombardérů a civilních dopravních letadel pro nouzové přistání po zablokování kormidel. Někdy to posádka přežila, letadlo, pokud vím, nikdy.) Diferencované ovládání otáček motorů na levé a pravé straně letadla se dnes poměrně často používá u vícemotorových hydroplánů pro usnadnění zatáčení při pojíždění na vodě.

Základní pojmy: Mix

Základní pojmy: Mix

Z Wiki OpenTX

Co je to mix?

Mix a mixer jsou pojmy, které většinou úplní začátečníci v RC bojí použít a neví pořádně o co jde.

V oboru RC modelářství se pod pojmem mix myslí postup, při kterém se do signálu pro jeden výstup přidává část dalšího signálu, obvykle původně určeného pro jiný výstup.

K čemu je to dobré? Představte si model, který se při přidání plynu vzpíná (a přitom v klouzavém letu se chová řádně). Můžete provést mechanickou úpravu na modelu - potlačit osu motoru o něco směrem dolů. Pokud to z nějakého důvodu nejde, lze si pomoci právě namixováním plynu do výškovky (např -10% plynu do výškovky). Pokud pak přidáte plyn, výškové kormidlo se automaticky potlačí a model se přestane vzpínat.

Další příklad je řízení samokřídla ("delty") - modelu, který nemá výškovku a její funkci plní řídící plochy zvané elevony (spojení ELEVator a AilerON). Tam je potřeba na servo pro jednu řídicí plochu přivést kombinaci signálů z ovladačů křidélek a výškovky (funkci křidélek plní nesouhlasnou výchylkou, výškovky souhlasnou výchylkou řídicích ploch).

Dalším obvyklým případem jsou motýlkové ocasní plochy (v-tail). Místo směrového a výškového kormidla jsou dvě plochy, uspořádané do tvaru širokého písmene "V". Tady se směšují signály výškovky (souhlasné výchylky) a směrovky (nesouhlasné výchylky).

Mixování signálů lze uskutečnit buď ve vysílači (většinou dražší "počítačové" modely - nebo vysílače s OpenTx :) - pak se přenášejí již namixované signály), nebo speciálním zařízením, zapojeným mezi přijímač a serva - "HW mixer". Zhusta se mixer za přijímačem využívá právě pro řízení samokřídel levnými 4kanálovými vysílači.

V "klasickém" pojetí vysílače jsou předpřipravené mixy (obvykle "delta/elevon", mix "flaperon" pro využívání 2servových křidélek jako klapek, mix křidélka/směrovka, mix pro 2 servová křidélka a jejich diferenciaci, mix klapky/výškovka). Mimo to bývají k dispozici 2-4 tzv. volné mixy - v nich lze vybírat co se kam mixuje poněkud volněji.

Jak je to v OpenTx?

To, co jsme si popisovali v předchozích odstavcích, neplatí tak zcela pro OpenTx. Pro člověka, který se dosud s firmwarem vycházejícím z TH9X (případně s vysílači Multiplex, které mají obdobný přístup) nesetkal, je v první chvíli překvapivé to, že základem veškeré činnosti vysílače jsou volné mixy. OpenTx je na mixech založen a je nutné je používat i pro zcela elementární funkce.

Nikde se nenastavuje druh modelu, typ křídla atp. To je pro nováčka poněkud nezvyklé a matoucí. V prvních verzích tohoto FW se dokonce po aktivaci nového modelu nedalo vysílačkou nic ovládat, serva se při libovolném "kvedlání páčkami" ani nepohnula.

V současných verzích FW Open9X/OpenTx se sice automaticky vytvoří (nakopírováním ze šablony "Zákl. 4kanál") mixy, které přenášejí pohyby kniplů 100% na výstupní kanály (takže serva už se v novém modelu nějak hýbají) ale princip zůstává stejný.

OpenTx vychází z poněkud jiné filozofie než většina běžných vysílačů. Pro OpenTx nejsou mixy doplňkovou funkcí, jsou v podstatě jediným způsobem, jak se definuje co má být na výstupu do vysílacího modulu.

Mixer je základem celého fungování vysílače s firmware OpenTx. Připojuje vstupy (kniply, ev. potenciometry a přepínače) vhodnými pravidly na příslušné výstupní kanály.

Výstupní hodnota mixu je počítána v principu takto:

Výstup = (Zdroj + Offset) * Váha v %/100 + Trim

kde:

Zdroj je obvykle hodnota polohy příslušného kniplu
Offset je posunutí vstupu oproti 0 (obvykle je nulový)
Váha je hodnota, která určuje, jaká část Zdroje a Ofsetu má projít na výstup. Obvyklá hodnota je (pro základní mixy, realizující přenos polohy kniplu na příslušné servo) 100%.

Výstupem může být jakýkoli kanál, vstupem hlavně poloha kniplů, ale i různé kombinace všech možných vstupních veličin (poloha kniplů, přepínače, potenciometry, trimy,...).

Mixy v OpenTx jsou velmi mocný nástroj, se kterým se dají dělat věci, o kterých se klasickým vysílačům i vyšších cenových tříd ani nezdá. Umožňují používat letové režimy, předdefinované a uživatelem definované křivky, globální proměnné, virtuální přepínače, vstupy a události z telemetrií,... Umožňují rovněž jednoduše nastavit diferenciaci a také zpoždění a zpomalení výstupů oproti vstupům.

OpenTx umožňuje v mixech používat nezávisle trimy - jejich hodnota se dá použít stejně jako hodnota ostatních vstupů.

Companion

Pokud preferujete zadávání nastavení vysílače přes určení typu křídla a doplňování účelových mixů, může velmi pomoci použití programu OpenTx Companion (ve starších verzích Companion9x). V sekci šablon (Templates) je k dispozici pomůcka - čaroděj (Wizzard), která umožňuje generovat základ mixů velmi názorně tímto způsobem.

Základní pojmy: Mód vysílače

Základní pojmy: Mód vysílače

Z Wiki OpenTX

Přehled módů ovládání

Pod pojem mód vysílače se obvykle myslí přiřazení základních ovládacích funkcí modelu letadla jednotlivým osám pohybu křížových ovladačů - kniplů. Uspořádání ovládání leteckých modelů se ustálilo na 4 způsobech přiřazení - nazývají se módy. Jsou podle zvyklostí očíslovány číslicemi 1-4.

módkřidélkavýškovkamotorsměrovka
1 pravý vlevo/vpravo levý vpřed/vzad pravý vpřed/vzad levý vlevo/vpravo
2 pravý vlevo/vpravo pravý vpřed/vzad levý vpřed/vzad levý vlevo/vpravo
3 levý vlevo/vpravo levý vpřed/vzad pravý vpřed/vzad pravý vlevo/vpravo
4 levý vlevo/vpravo pravý vpřed/vzad levý vpřed/vzad pravý vlevo/vpravo

Ovladač motoru (plynu) mívá obvykle odstraněnu či zablokovánu vratnou pružinu a bývá vybaven mechanickou brzdou (tj. "nevrací se").

U některých výrobců se projevuje záměrná či nechtěná ignorace zavedené terminologie. Proslavení jsou tímto zejména někteří čínští výrobci multikoptér, kteří zcela bezostyšně vydávají vysílače se zaměneným levým a pravým kniplem v módu 2 za mód 1. Nešťastníci, kteří si na to z neznalosti zvyknou, jsou po přechodu na korektní mód 1 nepříjemně překvapeni.

Jaký mód RC soupravy používat?

V Evropě je dosud nejobvyklejší uspořádání ovládacích prvků na leteckých RC soupravách mód 1, u tříkanálů s řízenou směrovkou mód 3.

Mód 3 u tříkanálů používáme v případě řízení směrovkou proto, aby se udržovaly základní návyky - na pravém kniplu se vždy řídí směr. Je to obvyklý přístup. Funguje to proto, že u cvičných hornoplošníků s velkým vzepětím křídla zpravidla reaguje letadlo na výchylku směrovky kloněním na stranu kam se zatáčí, což z hlediska pilota je obdobná reakce jako klonění přímo ovládané křidélky. Některé modely udělají na směrovku i docela slušný výkrut :) .

U vrtulníků a multikoptér se i v Evropě (a zejména v ČR) začíná vedle tradičního módu 1 prosazovat mód 2, zřejmě pod vlivem levných čínských setů tříkanálových koaxiálních vrtulníků a hračkových multikoptér, které se obtížně přestavují na mód 1.

Špičkoví evropští RC piloti obvykle používají mód 1, piloti skutečných letadel preferují obvykle i na modelech mód 2 - více připomíná uspořádání u skutečného letadla. V Americe je nejobvyklejší u letadel i vrtulníků mód 2.

Většina kvalitnějších RC souprav se nabízí v obou módech, případně umožňují použít i módy 3 a 4. Lze dokonce říci, že je to jistá indikace kvality - nejlevnější šunty obvykle mají jen mód 2 bez možnosti volby.

Pro jaký mód se rozhodneš je zcela na Tobě. Velmi důležité hledisko je, jaký mód používají kolegové modeláři v Tvém okolí. Pokud Ti mají pomáhat s výukou létání a zálety modelů, je nutné, aby používali stejný mód - málokdo dokáže létat úspěšně při střídání uspořádání kniplů. Někdy lze problém obejít tím, že zkušenější modelář použije kompatibilní vysílač v jiném módu - u 2,4GHz souprav musí být vysílač obvykle od stejného výrobce a přijímač v modelu se musí nastavit na spolupráci s jiným vysílačem (tzv. "bindování"), u FM souprav většinou stačí přepnout na shodný vysílací kanál. Podrobnosti je třeba zjistit u toho zkušenějšího kolegy a případně v manuálech použitého RC vybavení. Může to být i důvod ke koupi RC soupravy určité značky či typu.

Pokud stále nevíš, který mód zvolit, doporučuji podlehnout současnému trendu a smířit se s módem 2. Evropa je přeci jen poměrně malý trh a stále více výrobců mód 1 ignoruje.

Změna módu

U kvalitnějších RC vysílačů lze mód změnit, někdy velmi jednoduše. Téměř vždy lze mód změnit mechanickou přestavbou vysílače, ale to někdy může být náročné.

Například u soutavy Taranis se při změně módu jen šroubem zablokuje funkce návratové pružinky na kniplu, kde má být plyn a nastaví úroveň brzdění pohybu kniplu. Nemusí se nic rozebírat a přendávat. Pak se v OpenTx nastaví nový mód a je hotovo. Múžete mít i oba ovladače s plynem, nebo oba se všemi osami s návratem na střed. To jistě ocení zejména RC tankisté :).

U T9X a 9XR je změna módu trošku složitější, musí se přemístit pružinka a příslušná kulisa na druhý křížový ovladač, ale není to příliš obtížné. A pak se opět přepne mód ve firmware.

Zatímco změna módu vysílače je většinou více či méně snadno proveditelná, přechod RC pilota z používání jednoho módu na mód jiný je velmi obtížný až nemožný. "Vyběhané" cestičky mezi okem, mozkem a rukou se předělávají velmi obtížně a může to stát dost peněz za rozbité modely.

Základní pojmy: Failsafe

Základní pojmy: Failsafe

Z Wiki OpenTX

Failsafe (dále jen FS) je jedna z možných funkcí různých částí RC vybavení. Jde o nouzový režim. Úkolem je reagovat na výpadky řídících signálů nějakým, předem definovaným způsobem.

Obvykle bývá funkce FS realizována u některých pokročilejších přijímačů a bývá možné ji nastavit i u digitálních serv. Failsafe bývá i součástí funkcí různých stabilizačních systémů. Lze koupit i specializované FS jednotky, které se zapojí mezi přijímač a klasické servo bez FS, kterému tak tuto funkci přidají.

Do módu FS přecházejí příslušné prvky (přijímače, serva, ...) při ztrátě vstupního signálu (výpadek příjmu signálu z vysílače, přerušení dodávky PWM signálu z přijímače na serva,...). Prvky, které podporují FS, musí mít možnost nastavit požadované chování v situaci, kdy dojde k výpadku. Obvykle lze zvolit z těchto možností:

  • nastavení výstupu na předem určenou hodnotu výchylky
  • ponechání poslední platné hodnoty
  • nastavení neutrální (nulové) výchylky
  • uvolnění výstupu (u serv)

Velmi často je to zařízeno ak, že při výpadku se po nějakou dobu (obvykle cca 1-2s) udržuje poslední platná výchylka a pak se uplatní předem nastavená hodnota pro FS a pokud není nastavena, tak neutrální poloha.

Kanál plynu se v módu pro modely letadel (RC režim obvykle označovaný Akro) někdy automaticky stáhne na 0 i když RC souprava jinak FS nepodporuje. Zpravidla takto reagují regulátory (ESC) elektropohonů (modely létající "na baterie"). U vrtulníků je takovéto chování obvykle nežádoucí a tak některé RC soupravy či regulátory v režimu Heli reagují jinak (např. ponecháním nastavené minimální hodnoty plynu).

Pomocí FS lze tak např. dosáhnout toho, že model letadla po ztrátě signálu vysílače začne kroužením pomalu sestupovat k zemi.

Velmi dokonalý typ FS je přechod řídicí elektroniky některých modelů, osazených stabilizačními jednotkami a GPS moduly (většinou se jedná o modely s FPV), do režimu RTH (Return To Home). Model se pak pokusí vrátit se nad místo startu v nastavené bezpečné výšce (např. 15-30m), sestoupit na nižší letovou hladinu na místem startu a tam kroužit, ev. se pokusit přistát. Tento režim by ale v ČR běžný modelář neměl používat, model by pak mohl být klasifikován jako bezpilotní letadlo - "dron" (BLP,UAV) a na ten se vztahují speciální předpisy a povolení. Mocenské orgány státu mají pochopitelně zájem takovéto stroje udržet pod kontrolou. Tento typ failsafe režimu má ještě jeden problém: pokud se z nějakého důvodu nenastaví při startu správně bod návratu, může model při problému s řízením či stavem akumulátorů samovolně odletět mimo dosah pilota (pak je dobré umět včas nějak vypnout GPS režim).

Správný způsob nastavení FS je často diskutovanou otázkou. Zde totiž do jisté míry proti sobě působí dvě hlediska - bezpečnost modelu a bezpečnost okolí. Jde o to, jestli např. při výpadku záměrně uvést model např. do ploché vývrtky, aby způsobil pokud možno co nejmenší ohrožení okolí i za cenu pravděpodobného zničení modelu, nebo jej nechat pokračovat v neřízeném letu a doufat, že se podaří obnovit řízení nebo model sám přistane. V případě lehkých malých modelů z EPP je to v podstatě jedno, ale např. u mnohakilogramových modelů akrobatů s rozpětím 2-3m, velkých kompozitových větroňů nebo rychlých těžkých modelů s proudovými motory už je to na pováženou.

Základní pojmy: Pořadí kanálů

Základní pojmy: Pořadí kanálů

Z Wiki OpenTX

Využívání jednotlivých ovládacích kanálů.

Ovládací kanály jsou v PPM signálu, který je přenášen pomocí vf dílu do přijímače, přenášeny postupně. Jsou očíslovány a na přijímačích bývají obvykle tímto číslem pořadí kanálu označeny výstupy pro serva.

Přiřazení kanálů servům je závislé na uspořádání vysílače a přijímače a u jednoduchých souprav je pevně dané. Bývá napsáno na přijímači přímo u jednotlivých výstupních konektorů. Programovatelné ("počítačové") soupravy obvykle dovolují prakticky libovolnou změnu. Firmware OpenTx rovněž umožňuje libovolné přiřazení funkcí kanálům.

Obvyklé přiřazení čísel kanálů funkcím ovládání (systém Futaba, využívá je i originální firmware T9X):

  1. křídélka (ailerons)
  2. výškovka (elevator)
  3. plyn (throttle)
  4. směrovka (rudder)
  5. podvozek (gear)
  6. klapky (flaps)

 

Pokud má letadlo nestandardní uspořádání serv řídicích ploch (vyšší počty serv) a příslušné funkce se mixují ve vysílači, využívají se obvykle kanály 5-7 odlišně. Běžně je pak na 5 druhé servo křidélek a na 7 druhé servo klapek. U samokřídel je obvyklé použít kanál č. 1 a 2 na serva elevonů.

Varianta dle Hitec:

  1. křídélka (ailerons), pravé křidélko, pravý elevon, pravý flaperon
  2. výškovka (elevator), pravá výškovka, pravá motýlková plocha, levý elevon
  3. plyn (throttle)
  4. směrovka (rudder), levá motýlková plocha
  5. podvozek (gear), levé křidélko, levá výškovka
  6. klapky (flaps), levý flaperon


Jiné uspořádání - systém Graupner a Spektrum/JR:

  1. Plyn (Throttle / brake servo)
  2. Křidélka nebo levé křidélko (Ailerons or left aileron)
  3. Výškovka (Elevator)
  4. Směrovka (Rudder)
  5. Pravé křidélko (Right aileron)
  6. Levá vztlaková klapka nebo volný kanál (Left camber-changing flap / free channel)
  7. Pravá vztlaková klapka nebo volný kanál (Right camber-changing flap / free channel)
  8. Volný kanál (Free channel)
Základní pojmy: Revers

Základní pojmy: Revers

Z Wiki OpenTX

Tato funkce umožňuje obrátit (reverzovat) hodnotu výstupu daného kanálu (v podstatě zamění znaménko výstupu). Používá se pro přizpůsobení směru výchylky signálu pro servo způsobu jeho namontování v modelu (aby např při potlačení kniplu výškovky šla odtoková hrana výškového kormidla dolů).

Chybně nastavené reverzy jsou poměrně častou příčinou fatálních havárií leteckých modelů. Dochází k tomu nejčastěji, pokud pilot přechází z jednoho modelu na druhý se stejným vysílačem a zapomene přepnout ve vysílači na nový model, případně si na poslední chvíli před startem "hraje" s nastavením vysílače. Efekt "obráceného" chování kormidel (zejména výškovky a křidélek) je zřejmý a málokterý pilot takovouto situaci zvládne...

Proto vždy před každým startem kontrolujte směr výchylek (zejména výškového kormidla)

Při programování složitějších modelů s kombinacemi mixů se doporučuje dělat revers až na výstupním signálu pro řízení serva, jinak se stává nastavení nemodifikovatelným/neudržovatelným.

Základní pojmy: Servo

Základní pojmy: Servo

Z Wiki OpenTX

Elektromechanické zařízení, které na základě signálu z RC přijímače (obvykle pomocí elektromotoru) pohybuje pákou, nasazenou na výstupním hřídeli.

Poloha výstupního hřídele závisí na obsahu signálu z přijímače. U klasického serva se rotací hřídele serva pohybuje páka, která pomocí systému táhel, lanek či bowdenů pohybuje řídicími prvky modelu (kormidly, koly,...). Používají se i tzv. lineární serva, kde výstupní páka vykonává posuvný (po přímce, lineární) pohyb.

Vstupním signálem serva je buď standardní PWM signál (obvyklé, standardní způsob), nebo je požadovaná výchylka kódována speciálním PCM protokolem, specifickým pro konkrétního výrobce. V poslední době se stává de facto standardem S.BUS firmy Futaba a F-BUS firy FrSky, který je s ním do jisté míry kompatibilní.

Pokud se chcete dozvědět o servech více a umíte rusky, doporučuji Аппаратура радиоуправления. Часть 3. Рулевые машинки. Pokud rusky neumíte, můžete zkusit googlí překlad do češtiny, ev. do angličtiny (ten se mi zdá lepší, možná proto, že neumím tak dobře anglicky jako česky :)).

Vynikající seriál článků o servech vycházel na webu www.horejsi.cz (Hledejte "Všechno o servech"). Web je dělán v technologii ASPNet od MS, takže nelze získat rozumný odkaz přímo na článek :( .

Základní pojmy: Klonění

Základní pojmy: Klonění

Z Wiki OpenTX

anglicky: Roll, Bank
rusky: Крен

Jako klonění označujeme otáčení letadla kolem podélné osy. Pokud necháme letadlo v klonivém pohybu delší dobu, udělá výkrut. Hezký animovaný obrázek klonění je na stránkách NASA.

Klonění se ovládá u klasických letadel (plošníků) obvykle pomocí křidélek. Pokud pilot vychýlí řídící páku či natočí "berany" smérem vpravo, vychýlí se křidélko na pravém křídle nahoru a na levém dolů. Výsledkem je otáčení letadla kolem podélné osy ve směru pohybu hodinových ručiček (při pohledu ve směru letu). Pokud vychýlí křidélka na druhou stranu, tak se samozřejmě směr pohybu změní na otáčení proti směru hodinových ručiček.

U některých letadel (typicky cvičné hornoplošníky s kladným efektivním vzepětím křídla) lze uvést letadlo do klonění i působením směrového kormidla. Některé modely s dostatečnou plochou směrového kormidla udělají pomocí směrovky i celkem slušný klasický výkrut (i když více či méně "sudovitý").

Popis os otáčení letadla a pojmenování a řízení pohybu podél těchto os je ve Wikipedii.

Základní pojmy: Klopení

Základní pojmy: Klopení

Z Wiki OpenTX

anglicky: Pitch
rusky: Тангаж

Jako klopení označujeme otáčení letadla kolem vodorovné příčné osy.

Hezký animovaný obrázek klopení je na stránkách NASA.

Klopení se ovládá u klasických letadel (plošníků s ocasními plochami) obvykle pomocí výškového kormidla. Pokud pilot vychýlí řídící páku či posune "berany" směrem k sobě ("přitáhne"), vychýlí se výškové kormidlo nahoru. Výsledkem je otáčení letadla kolem příčné osy pohybem přídě nahoru. Tím se zvýší úhel náběhu křídla, vzroste vztlak a odpor a letadlo začne stoupat. Aby mohlo stoupat dlouhodobě, musí se úměrně vzrůstu odporu zvýšit výkon pohonu letadla (jinak dojde ke ztrátě rychlosti a k tzv. "přetažení" .

Pokud pilot vychýlí výškové kormidlo na druhou stranu - směrem od sebe, ("potlačí") tak se samozřejmě příď letounu vychýlí dolů, poklesne úhel náběhu křídla, sníží se vztlak i odpor. Letadlo klesá a zrychluje. Pokud chce pilot zachovat rychlost, musí snížit výkon pohonu, případně použít nějakou formu aerodynamického brzdění. Při větších úhlech sestupu lze rychlost regulovat jen pokud je letoun vybaven aerodynamickými brzdami.

Pokud necháme letadlo v klopivém pohybu delší dobu, udělá lopping nebo obrácený looping - pokud má dostatečnou výšku a rychlost, příp. výkon motoru (a pokud to vydrží konstrukce letounu) - jinak spadne po křídle, nebo se "zhoupne".

Popis os otáčení letadla a pojmenování a řízení pohybu podél těchto os je ve Wikipedii.

Základní pojmy: Bočení

Základní pojmy: Bočení

Z Wiki OpenTX

anglicky: Yaw

rusky: Рыскание

Jako bočení označujeme otáčení letadla kolem svislé příčné osy. Tento pohyb letadla ale nemá v češtině všeobecně uznávané jednoslovní označení. Bočení je výraz, používaný například v textech předpisů (nejen modelářům nechvalně známého) ÚCL a znamená něco jako "zatáčení bez změny klonění a klopení". S touto terminologií zdaleka ne všichni souhlasí. Zejména vrtulníkáři používají obvykle výraz "bočení" pro přímočarý pohyb podél vodorovné příčné osy ("krabí pohyb") a vášnivě brojí proti terminologii ÚCL. Možná by se mohl používat výraz "točení", ale není to běžné. Někdy používaný název "zatáčení" evokuje klasický pohyb letadla při průletu zatáčkou, což zdaleka neodpovídá pouhému otáčení kolem svislé osy (významu anglického pojmu yaw).

Hezký animovaný obrázek bočení je na stránkách NASA.

Bočení se ovládá u klasických letadel (plošníků s ocasními plochami) obvykle pomocí směrového kormidla. Pokud pilot vychýlí pravý pedál vpřed, vychýlí se směrové kormidlo vpravo. Výsledkem je otáčení letadla kolem příčné svislé osy vpravo.

Pokud pilot vychýlí směrové kormidlo na druhou stranu - levý pedál vpřed, je výsledkem otáčení letadla kolem příčné svislé osy vlevo.

U řady letadel výchylka směrového kormidla změní poměry obtékání takovým způsobem, že začne docházet rovněž ke klonění ve směru výchylky. To způsobuje mj. tradovanou nepřesnou představu, že letadlo se řídí do zatáčky směrovým kormidlem. Ve skutečnosti letoun je veden do zatáčky spolupůsobením křidélek a výškového kormidla. Směrovku letadlo ve vzduchu v podstatě pro běžné létání ani nutně nepotřebuje (a některá letadla ani ovládanou směrovku nemají - např. běžně modely pro RC kombat).

Směrovka ale umožňuje plnou řiditelnost ve všech osách a některé obraty bez směrového kormidla nezalétnete - například souvrat. Také "správnou zatáčku" bez skluzu či výkluzu je bez směrovky velmi obtížné až nemožné zalétnout. Absence směrovky velmi ztěžuje starty a zejména přistávání ve větru, vanoucím šikmo na směr dráhy či dokonce napříč dráhy.

Pokud letoun na směrovku kloní, je možné jej řídit v zatáčce pomocí výše zmíněného vedlejšího efektu směrového kormidla (a spolupůsobením výškového kormidla). Takto se řídí řada tzv. tříkanálových RC modelů letadel bez křidélek.

Poněkud méně časté je řízení otáčení podél svislé osy pomocí změny tahu motorů u vícemotorových letadel. Většinou je to doplňková funkce u maket a polomaket vícemotorových modelů. Některé, zejména 2 a 3 kanálové jednoduché modely-hračky, používají ovládání rozdílu tahu dvou motorů jako jediný způsob zatáčení.

Popis a pojmenování os otáčení letadla a řízení pohybu podél těchto os je ve Wikipedii.

Základní pojmy: Přetažení

Základní pojmy: Přetažení

Z Wiki OpenTX

anglicky: Stall

rusky: Сваливание

Náhlá ztráta vztlaku v důsledku velkého úhlu náběhu křídla. Pokud úhel náběhu (angle of attack) vzroste nad kritický úhel náběhu, dojde k odtržení proudění a vztlak prudce klesne.

Přetažení není normální letový režim a mimo některé obraty bojových a akrobatických letadel je to režim nežádoucí.

Přetažení je závislé pouze na úhlu náběhu. Nesouvisí přímo s rychlostí proudění. Jenže, čím je nižší rychlost, tím je třeba pro udržení potřebné velikosti vztlaku větší úhel náběhu. Jak rychlost postupně klesá, blíží se úhel náběhu kritické velikosti.

Rychlost, při které dojde potom k přetažení, se nazývá pádová rychlost. Její velikost je závislá na momentálním zatížení a seřízení letounu. V dokumentaci skutečných letadel se udává pro maximální zatížení a pro letovou (VS) a přistávací (VS0) konfiguraci. Přistávací bývá o něco nižší (vliv přistávacích klapek atp.).

K přetažení dochází typicky při postupném přitahování výškového kormidla při snižující se dopředné rychlosti (např. přetažení při přistávání). Tzv "přistání na 3 body" je v podstatě cílené dosažení pádové rychlosti ve velmi malé, prakticky nulové, výšce nad dráhou.

Další situací, kdy dojde k přetažení, je utažená zatáčka či vybírání střemhlavého letu - pokud pilot přežene výchylku výškovky (a drak letadla takový manévr vydrží a nerozpadne se). Pokud k tomu dojde prudkým pohybem řízení, uplatní se jev, kterému se říká dynamické přetažení.

V těchto situacích se k tíze letounu přidává ještě odstředivá síla. Proto je pádová rychlost v těchto situacích znatelně vyšší (musí se proto s výškovkou zacházet víc s citem). Například při náklonu v zatáčce 45° je potřebná rychlost o cca 20% vyšší než ve vodorovném ustáleném letu.

Chování letadel při přetažení může být různé. Nejčastější reakcí je pád po křídle (do vývrtky), pod plynem zpravidla po levém křídle (vliv vrtule). Některá letadla ale třeba jen sklopí nos k zemi a pokud mají dostatečnou výšku a pilot nedrží tvrdošíjně výškovku, tak se sama srovnají.

Při přetažení se blokuje účinnost křidélek a letadlo se tak stává neřiditelným v ose klonění.

U skutečného letadla jsou poměrně obvyklé varovné příznaky přetažení. U dobře navrženého letadla dochází k postupnému odtrhávání proudění, takže pilot "cítí" že se blíží přetažení.

Nechvalně známým je v tomto ohledu eliptické křídlo (Supermarine Spitfire), kde z principu dochází k odtržení proudnic najednou, bez varování, v celém rozpětí křídla. Toto se u modelů obvykle omezuje negativním zkroucením konců křídla nebo turbulátory.

Na RC modelu se můžeme orientovat v podstatě jen podle polohy kniplu výškovky. Pokud je hodně "přitažená" je téměř jisté, že dojde k přetažení. Jemné nuance chování modelu na mezi přetažení rozeznají jen velmi zkušení piloti, nám ostatním zbývá se tomuto stavu snažit zdaleka vyhnout, zejména v malé výšce.

Při přetažení je prakticky vždy nejlepší reakcí dostatečné potlačení a tím zmenšení úhlu náběhu. To platí i v zatáčce.

Pokud letadlo padá do vývrtky, jde vlastně o vybrání vývrtky (potlačit, směrovku "kontra", po zastavení otáčení okamžitě do neutrálu ev. přidat plyn a pomalu opatrně přitahovat). Pokud letadlo přechází při přetažení do spirály, korigujue se (po počátečním potlačení) křidélky.

Jen u silně přemotorovaných letadel je možné dostat se z přetažení razantním přidáním plynu. Obvykle je ale reakce pohonu příliš pomalá.

U některých koncepcí letadel se vykytuje jev, zvaný "hluboké přetažení" (deep stall). K tomu dojde, pokud víry, vyvolané přetažením křídla, zasáhnou VOP a dojde k narušení účinnosti výškového kormidla (úplav). Náchylné k tomuto jevu jsou letouny s ocasními plochami v konfiguraci "T" (VOP na horní hraně SOP) a zejména pokud mají navíc šípová křídla. Tento stav je velmi nebezpečný a je velmi obtížné až nemožné se z něj dostat.

Podrobnější pojednání lze najít v anglické Wikipedii: Stall (flight).

1 2 3 4
Photo station